#HRNOTES 21

Kritika zaměstnavatele jako důvod k výpovědi? Nejvyšší soud vymezil hranice přípustnosti

Nejvyšší soud České republiky se ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 71/2024 zabýval otázkou, zda může být kritika zaměstnavatele důvodem k výpovědi z pracovního poměru. Případ obchodní ředitelky, která po návratu z dlouhodobé pracovní neschopnosti čelila šikanóznímu jednání a na vzniklou situaci reagovala kritickým dopisem, otevřel významné téma hranic svobody projevu v pracovním prostředí.

Po návratu do zaměstnání byla zaměstnankyně přeřazena pod údržbu, zbavena kontaktu s klienty a byla jí přidělena zcela neadekvátní pracovní pozice. V reakci na to se rozhodla zaslat dopis svým nadřízeným a vymezenému okruhu dalších zaměstnanců zaměstnavatele, v němž popsala okolnosti svého ponížení. Dopis obsahoval nejen věcná tvrzení opřená o informace, které byly těmto zaměstnancům již známy, ale s ohledem na osobní blízkost jednotlivých zaměstnanců i určité expresivní a osobně zabarvené výroky. Právě za tento dopis zaměstnankyně obdržela výpověď pro údajné závažné porušení pracovních povinností.

Nejvyšší soud při posuzování kritického dopisu konstatoval, že svoboda projevu zaměstnance zahrnuje i právo na oprávněnou kritiku zaměstnavatele. Pokud taková kritika sleduje legitimní cíl, je věcná, pravdivá a přiměřená, nelze ji bez dalšího považovat za porušení pracovních povinností. I když některé části dopisu překročily míru vhodnosti, mělo být jejich řešení ponecháno v rovině pracovněprávního napomenutí – nikoliv výpovědi.

Svým rozhodnutím tak soud potvrdil, že zaměstnanci mají právo se veřejně bránit, jsou-li vystaveni nátlaku či ponižování. Zaměstnavatelé by měli respektovat nejen zákonný rámec pracovního práva, ale také základní principy důstojnosti a férovosti. Loajalita neznamená mlčení, a výpověď nemůže být prostředkem umlčení oprávněné kritiky.