#HRNOTES 28

Nemoc z povolání neznamená automaticky odpovědnost konkrétního zaměstnavatele

Nejvyšší soud se v nedávném rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2197/2025 zabýval případem zaměstnance, který uplatňoval nároky související se syndromem karpálního tunelu. Tvrdil, že jeho zdravotní obtíže vznikly v důsledku práce spojené s nadměrnou lokální svalovou zátěží horních končetin.

Klíčový problém byl ale v dokazování. V době výkonu práce nebyla provedena potřebná měření a po více než deseti letech již nebylo možné pracovní podmínky objektivně rekonstruovat. Zaměstnanec proto namítal, že důsledky této důkazní nouze by měl nést zaměstnavatel, který podle něj nesplnil své povinnosti v oblasti BOZP.

Nejvyšší soud však tuto argumentaci nepřijal. Připomněl, že zaměstnanec musí prokázat nejen existenci nemoci z povolání, ale také to, že u konkrétního zaměstnavatele pracoval za podmínek, při nichž tato nemoc vzniká, a že mezi těmito podmínkami a vzniklou újmou existuje příčinná souvislost. Samotné neprovedení měření nebo kategorizace práce tak automaticky nevede k obrácení důkazního břemene.

Pro zaměstnavatele je to ale důležité varování. Kvalitní dokumentace pracovních podmínek, správná kategorizace prací, měření rizik a uchování podkladů BOZP nemusí být jen administrativní povinností. Po letech mohou rozhodnout celý soudní spor.