#HRNOTES 29

NS: Přerušením studia zaniká pracovní poměr cizince

Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1111/2024 potvrdil, že cizinec zaměstnaný díky volnému přístupu na trh práce jako student podle § 98 písm. j) zákona o zaměstnanosti tento titul ztrácí okamžikem přerušení prezenčního studia; v důsledku toho pracovní poměr končí ex lege, a to analogickým použitím § 48 odst. 3 písm. c) zákoníku práce, jako by uplynula doba povolení k zaměstnání.

V projednávané věci občan Turecké republiky po vážném úrazu přerušil své prezenční vysokoškolské studium a tím přišel o volný přístup na trh práce. Zaměstnavatel následně zaměstnanci oznámil, že pracovní poměr zanikl ze zákona; zákonná zástupkyně zaměstnance s tím však nesouhlasila a namítala, že § 48 odst. 3 písm. c) zákoníku práce upravuje pouze případy pozbytí formálních oprávnění (povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta apod.), nikoli však ztrátu volného přístupu na trh práce dle § 98 zákona o zaměstnanosti. Všechny soudní instance se však postavily na stranu zaměstnavatele, zdůraznily, že účelem je zabránit trvání pracovního poměru vždy, když cizinec nesplňuje zákonné předpoklady pro zaměstnávání a mezeru v právní úpravě vyplnily za pomoci analogickou aplikací § 48 odst. 3 písm. c) zákoníku práce.

Zaměstnavatel tak v návaznosti na soudní rozhodnutí nemusí se zaměstnancem-cizincem, který ztratil volný přístup na trh práce (např. přerušením studia), rozvazovat pracovní poměr výpovědí; pracovní poměr zaniká přímo ze zákona. Zároveň však zaměstnavatel nesmí po ztrátě oprávnění zaměstnanci nadále přidělovat práci, jinak by došlo k nelegálnímu zaměstnávání.

U cizinců spadajících pod výjimky § 98 zákona o zaměstnanosti je proto obzvlášť důležité pravidelně prověřovat jejich status a zdůrazňovat těmto zaměstnancům, že jsou skutečně povinni zaměstnavateli případné změny okamžitě hlásit tak, aby se zaměstnavatel nedopustil nelegálního zaměstnávání a mohl také splnit své zákonné povinnosti v souvislosti s ukončením pracovního poměru (mj. třeba i informační povinnost vůči Úřadu práce).

V kontextu výše uvedeného rozhodnutí by také dle našeho názoru analogicky mohlo dojít i k přehodnocení dosavadní výkladové praxe ve vztahu k automatickému skončení pracovního poměru v případě ukončení dočasné ochrany.