#HRNOTES 30

Nejvyšší soud k okamžitému zrušení pracovního poměru učiněnému „z opatrnosti“

Zaměstnanec pracoval pro zaměstnavatele v pracovním poměru na dobu určitou, který byl opakovaně prodlužován. Ještě před jeho skončením zaměstnanec zaměstnavateli oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, protože podle něj došlo k překročení zákonných limitů pro řetězení pracovních poměrů na dobu určitou.

Po Novém roce však přišel do práce a zjistil, že nemá přístup do kanceláře ani interních systémů. Tajemníkovi následně zaslal SMS zprávu, v níž odkazoval na Norimberský tribunál a použil formulaci „Tohle bude masakr“. Zaměstnavatel zprávu vyhodnotil jako výhrůžku a zaměstnanci vytkl rovněž dehonestující e-maily adresované dalším pracovníkům. Z uvedených důvodů pracovní poměr okamžitě zrušil. Současně však uvedl, že jej považuje za skončený již dne 31. 12. 2024 a že k okamžitému zrušení přistupuje pouze „z opatrnosti“ pro případ, že by pracovní poměr nadále trval.

Bylo takové okamžité zrušení nepřípustně podmíněné?

Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 720/2026 dospěl k závěru, že nikoli. Podle něj zaměstnavatel pouze vyjádřil nejistotu, zda pracovní poměr skončil uplynutím sjednané doby, nebo se změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou a učinil tak jednání z opatrnosti. Nešlo však o podmíněné jednání zakládající jeho neplatnost, pokud by tomu tak totiž bylo, musel by zaměstnavatel čekat na pravomocné rozhodnutí soudu a mezitím by mu mohly uplynout lhůty pro samotné okamžité zrušení.

Nejvyšší soud však neposoudil, zda bylo konkrétní okamžité zrušení pracovního poměru platné z pohledu samotného důvodu pro okamžité zrušení, zejména dostatečné skutkové vymezení a intenzitu vytýkaného jednání zaměstnance.

Je ale dobrou pro zaměstnavatele zprávou pro zaměstnavatele, že v uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud potvrdil, že další ukončení pracovního poměru pro případ, že by se ukázalo, že to předchozí nemusí obstát, může být v pořádku.