#HRNOTES 31
Práce ve Francii, ale pracovní poměr podle švýcarského práva? Rozhoduje skutečná vazba, zdůraznil SDEU
Může se pracovní poměr zaměstnance, který bydlí a pracuje v jedné zemi pro společnost se sídlem v jiné zemi, řídit výhradně právem země sídla společnosti? Touto otázkou se zabýval Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-768/24.
Zaměstnanec pracoval ve Francii jako ředitel švýcarské společnosti. Jeho pracovní smlouva podléhala zvolenému švýcarskému právu, podle něhož společnost pracovní poměr také ukončila. Zaměstnanec se však domáhal ochrany podle francouzské kogentní úpravy, která vyžaduje předchozí pohovor a uvedení důvodů výpovědi, a ukončení pracovního poměru napadl. Francouzský kasační soud v souvislosti s tímto řízením požádal Soudní dvůr o výklad evropských kolizních pravidel k určení rozhodného práva.
Soudní dvůr uvedl, že je nutné, aby soud při posouzení nejprve určil rozhodné právo použitelné v případě, kdy by k volbě stran nedošlo. Zpravidla jde o právo země obvyklého výkonu práce. Soud však musí při určení tohoto práva posoudit všechny okolnosti, aby zjistil, zda pracovní poměr není úžeji spojen s jinou zemí. Pokud ano, použije se totiž právo této země, i když zaměstnanci poskytuje nižší ochranu. Cílem tedy není automaticky zvolit pro zaměstnance nejvýhodnější právo, ale právo nejlépe odpovídající realitě pracovního vztahu.
Samotná volba práva užší vazbu neprokazuje. Zohlednit však lze její objektivní projevy při plnění smlouvy. V posuzovaném případě šlo zejména o mzdu ve švýcarských francích vyplácenou na švýcarský účet, účast ve švýcarském systému sociálního pojištění a švýcarský daňový režim. Rozhodující přitom není počet okolností, ale jejich význam a také to, zda byly dohodnuty, nebo zaměstnanci vnuceny.
Pro přeshraniční zaměstnávání z rozsudku plyne, že rozhodné právo nelze určovat pouze podle místa výkonu práce. Posoudit je třeba celý pracovní vztah, včetně vazeb na odměňování, zdanění a sociální zabezpečení. Zaměstnanec proto nemusí být vždy chráněn nejvýhodnějším právem, ale právem země, s níž pracovní poměr objektivně nejúžeji souvisí. Pozornost je však třeba věnovat i situacím, kdy zaměstnanec rozhodné vazby fakticky přijímá bez skutečné možnosti volby.

