#HRNOTES 39

Školení BOZP samo o sobě nestačí. Rozhoduje i to, co se skutečně děje na pracovišti.

Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 357/2025 ze dne 20. 5. 2026 zabýval podmínkami, za kterých se zaměstnavatel může zprostit odpovědnosti za pracovní úraz.

Zaměstnanec pracující jako manipulační technik vstoupil na paletu s uskladněným zbožím, propadl se a poranil si koleno. Zaměstnavatel namítal, že tím porušil bezpečnostní pravidla, se kterými byl řádně seznámen. Navíc již dříve dostal písemnou výtku právě za lezení po paletách.

V řízení se ale ukázalo, že situace na pracovišti nemusela být tak jednoznačná. Podle některých důkazů se na palety běžně lezlo a obdobně měli postupovat i vedoucí zaměstnanci.

Nejvyšší soud připomněl důležitou věc: nestačí mít bezpečnostní předpis, zaměstnance proškolit a založit záznam o školení do šanonu.

Chce-li se zaměstnavatel odpovědnosti zprostit, musí být schopen prokázat také to, že dodržování pravidel soustavně vyžadoval a přiměřeně kontroloval.

Současně ale soud konstatoval, že to neznamená, že zaměstnavatel musí kontrolovat každého zaměstnance v každém okamžiku a jednotlivé porušení pravidel automaticky neznamená, že systém BOZP nefunguje.

Co z toho plyne pro praxi?

U BOZP je rozhodující nejen obsah interních předpisů, ale také reálná firemní praxe.

Pokud vedoucí zaměstnanci sami pravidla nedodržují nebo jejich porušování dlouhodobě tolerují, může být při pracovním úrazu velmi obtížné prokázat, že zaměstnavatel jejich dodržování skutečně vyžadoval.

Papírově správné BOZP tedy nemusí znamenat právně účinné BOZP.