#HRNOTES 4

Stejná odměna za stejnou práci i napříč časem

Problematika odměňování patří k trvale aktuálním otázkám pracovního práva. Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3521/2023 vyjádřil k tomu, zda lze diskriminaci v odměňování posuzovat i s ohledem na časový odstup mezi srovnávanými zaměstnanci.

Žalobkyně, která ukončila svůj pracovní poměr se po čase dozvěděla, že zaměstnanec, který nastoupil k zaměstnavateli po jejím odchodu, měl dvojnásobně vyšší mzdu a příplatky. Rozhodla se proto podat žalobu a domáhat se doplacení mzdy a potvrzení diskriminace na základě pohlaví.

Žaloba byla rozhodnutími soudů prvního i druhého stupně zamítnuta s odůvodněním, že není možné posuzovat diskriminaci v odměňování dvou osob pracujících ve dvou rozlišných časových obdobích a na odlišných pozicích.

Nejvyšší soud však argumentaci nižších soudů odmítl a vyslovil, že zásada stejné odměny za stejnou práci platí i tehdy, pokud zaměstnanec nastoupí na místo po svém předchůdci. Samotný časový odstup sám tak nemůže být překážkou pro srovnání odměňování. Důvodem rozdílné odměny však mohou být jiné nediskriminační objektivní faktory, čímž se však soudy nižších stupňů nezabývaly a Nejvyšší soud tak věc vrátil k dalšímu jednání.