#HRNOTES 49

Pravidelné pracoviště založené domněnkou

Nejvyšší soud se ve svém letošním rozhodnutí vyjádřil k v praxi poměrně nejasné otázce změny pravidelného pracoviště určeného na základě domněnky.

Zákoník práce rozlišuje mezi místem výkonu práce (povinná náležitost pracovní smlouvy, obvykle jedna obec), pracovištěm (konkrétní místo plnění úkolů, např. kancelář) a pravidelným pracovištěm (pro účely cestovních náhrad). Pravidelné pracoviště lze sjednat v pracovní smlouvě, jinak se určuje na základě dvou domněnek:

- buď odpovídá místu výkonu práce (pokud je to jedna obec), nebo

- je to místo, kde zaměstnanec nejčastěji začíná a končí pracovní cesty (obvykle bydliště).

V tomto ohledu se NS zabýval situací, kdy byl řidič autobusu s místem výkonu práce v Jihomoravském kraji jednostranně převeden na linku do Hodonína, ač dosud 5 let jezdil linku v Břeclavi. Pravidelné pracoviště mu nebylo smluvně stanoveno, a proto se uplatnila domněnka, že jeho pracovištěm je Břeclav, kde začínaly a končily jeho cesty.

Nejvyšší soud rozhodl, že změna pravidelného pracoviště je možná pouze změnou pracovní smlouvy, a proto řidičovo pravidelné pracoviště zůstalo z důvodu uplatnění domněnky v Břeclavi i po převedení.

Doporučujeme tak věnovat pozornost obdobným případům, kdy bylo pravidelné pracoviště založeno domněnkou a lze jej tedy změnit vždy pouze změnou pracovní smlouvy.