#INSO insight 2

Jedna osoba řídí několik společností, sdílejí účetnictví, právníky i financování – a přesto to nemusí být koncern. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 3. 2026, sen. zn. 29 NSČR 7/2025, znovu potvrdil, že pro účely insolvenčního řízení nestačí pouhé personální či majetkové propojení. Klíčovým znakem je jednotné řízení, nikoli samotné ovládání.

Insolvenční zákon pojem koncern nedefinuje samostatně, a je proto nutné vycházet z § 79 zákona o obchodních korporacích. Koncern vzniká teprve tehdy, pokud řídící osoba dlouhodobě prosazuje společnou koncernovou politiku a koordinuje alespoň jednu významnou složku podnikání řízených společností. Nestačí tedy, že jedna osoba dosazuje management nebo zajišťuje služby či financování – tyto znaky mohou svědčit o ovládání, nikoli nutně o koncernu.

V praxi se o koncern typicky jedná například tehdy, pokud mateřská společnost stanovuje jednotnou obchodní strategii pro celou skupinu, rozhoduje o investicích a rozpočtech a jednotlivé společnosti plní předem určené role (např. výroba, distribuce, servis). Stejně tak může jít o koncern, pokud jsou finance řízeny centrálně a ztráty jedné společnosti jsou systematicky kryty jinými společnostmi skupiny v rámci společné strategie. Naopak samotné vlastnické propojení, sdílení administrativních služeb nebo skutečnost, že jedna osoba působí ve více statutárních orgánech, obvykle k závěru o existenci koncernu nepostačuje.

Rozhodnutí má praktický dopad zejména v procesních otázkách, typicky při určování místní příslušnosti soudu nebo při posuzování odpovědnosti mezi propojenými osobami. Judikatura tak potvrzuje poměrně přísný přístup: existence koncernu musí být doložena konkrétními projevy dlouhodobého koordinovaného řízení, nikoli jen formálním propojením subjektů.

Koncern není otázkou vlastnictví, ale řízení. Bez prokázání dlouhodobé společné strategie a koordinovaného řízení významné podnikatelské činnosti zůstává i silně propojená skupina společností pouze skupinou – nikoli koncernem ve smyslu práva.