Jak vypočíst zastavitelnost plochy určené pro sport a rekreaci? Odpověď ve vztahu ke konkrétnímu územnímu plánu poskytl NSS
V České republice je využití jednotlivých ploch regulováno zejména územním plánováním, které stanovuje podmínky a limity výstavby v těchto oblastech. Ne jinak tomu je i u ploch určených pro sport a rekreaci. Jednotlivé limity, stanovené územním plánem, však mohou způsobit nemalé spory při jejich výkladu. Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém rozhodnutí 1 As 241/2023-49 zabýval jednou z takovýchto otázek.
NSS k řešení obdržel případ, ve kterém vlastnící pozemku sousedícího s pozemkem, jenž byl součástí plochy určené pro sport a rekreaci, namítali, že stavba, která má na sousedním pozemku vyrůst, je stavbou nesportovního charakteru a měla by tedy splnit stanovený limit 20 % zastavitelnosti výměry pozemků dotčených stavebním záměrem. Tuto limitaci obsahovat územní plán obce.
Spor přinesl výklad právě limitu 20 %, kdy dle vlastníků sousedních ploch se do výpočtu 20 % neměly započítávat pozemky, které nejsou stavebním záměrem dotčeny a nejsou ani ve vlastnictví stavebníka. Tento názor žalobců potvrdil i odvolací Městský soud v Praze. Opačného názoru byl stavebník, který vykládal limity územního plánu tak, že se 20 % vztahuje ke všem plochám určeným pro sport a rekreaci. S jeho názorem se ztotožnil následně i NSS. Podle závěru NSS územní plán obce nestanovuje, že podmínka 20 % zastavitelnosti plochy u přípustného využití se vztahuje pouze k jednotlivým záměrům. Znění územního plánu totiž výslovně uvádí, že se jedná o 20 % plochy určené pro sport a rekreaci, přičemž do tohoto rozsahu se započítává součet všech zahrnutých ploch staveb a ostatních zařízení. To znamená, že stavebník měl právo kalkulovat s celkovou plochou všech pozemků zahrnutých mezi plochy určené pro sport a rekreaci, a nikoliv jen s plochou pozemku, který přímo vlastnil.
Shora uvedené nevylučuje, aby byla zastavitelnost dále omezena dalšími ustanoveními územního plánu (např. omezení maximální zastavitelnosti jednotlivých pozemků). V daném případě však limitace 20 % byla pravděpodobně nepřesně vymezena a způsobila tak výkladové problémy.
V praxi tak budou obce muset dbát větší pozornosti při stanovování limitů v územním plánu tak, aby jejich výklad nebyl sporný a bylo dosaženo požadované limitace území (zde například toho, aby plochy pro sport a rekreaci byly primárně využívány pro svůj hlavní účel). Stavebníkům rozhodnutí přináší prostor pro potenciálně příznivější výklad nejednoznačných limitů obsažených v územních plánech.
