NS posiluje ochranu práv věřitelů a mění výklad počátku běhu promlčecí lhůty u zápůjček

Rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2025 sp. zn. 31 Cdo 3263/2024 přináší zásadní obrat ve výkladu pravidel pro běh promlčecí lhůty u zápůjček sjednaných bez určení splatnosti.

V posuzované věci žalobce poskytl žalovanému částku ve výši bezmála 26 milionů Kč, přičemž se později domáhal jejího vrácení. Původně tvrdil, že šlo o převod bez právního důvodu, následně však sám uznal, že šlo o ústní zápůjčku bez ujednání o úrocích či splatnosti. Soudy nižších stupňů na základě ustálené judikatury dovodily, že žalobní nárok je promlčen, neboť zápůjčku bylo možné vypovědět ihned po jejím poskytnutí a promlčecí doba začala běžet již tehdy.

Nejvyšší soud se však od ustálené judikatury odchýlil. Zdůraznil, že u zápůjčky sjednané na dobu neurčitou se splatnost řídí výpovědí dle § 2393 občanského zákoníku a že promlčecí lhůta začne běžet až od uplynutí výpovědní doby po skutečném vypovězení zápůjčky, nikoliv od okamžiku, kdy je možné smlouvu vypovědět. Tento závěr NS opřel o dočasný charakter dlouhodobých závazkových vztahů, jako jsou zápůjčky, nájmy či výpůjčky, a o princip autonomie vůle smluvních stran. Zdůraznil, že pokud si strany ujednaly smlouvu na dobu neurčitou, neměly by být limitovány tříletou promlčecí lhůtou.

Významný je též posun v oblasti relativní neplatnosti právních jednání v rámci společného jmění manželů. Nejvyšší soud připustil, že manžel, který se dovolá neplatnosti právního jednání druhého manžela podle § 714 odst. 2 OZ, může být aktivně věcně legitimován i k žalobě na vydání bezdůvodného obohacení, přestože sám nebyl formálně účastníkem právního jednání.

Rozsudek představuje důležitou změnu judikatury, která posiluje ochranu práv věřitele a respekt k dohodnutým podmínkám smluvních vztahů. Zároveň rozšiřuje aplikační možnosti § 714 OZ ve prospěch ochrany majetkové integrity manžela.